Efezským 5

¹Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.

²A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.

³Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,

⁴A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění.

⁵Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.

⁶Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.

⁷Nebývejtež tedy účastníci jejich.

⁸Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,

⁹(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)

¹⁰O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.

¹¹A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.

¹²Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.

¹³Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest.

¹⁴Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.

¹⁵Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,

¹⁶Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.

¹⁷Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.

¹⁸A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým,

¹⁹Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu,

²⁰Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,

²¹Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.

²²Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu.

²³Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla.

²⁴A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem.

²⁵Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,

²⁶Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu,

²⁷Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.

²⁸Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje.

²⁹Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.

³⁰Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho.

³¹A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo.

³²Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.

³³Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže svého.