Jan 9

¹Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození.

²I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?

³Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.

⁴Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati.

⁵Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa.

⁶To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého.

⁷A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida.

⁸Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral?

⁹Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem.

¹⁰Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé?

¹¹On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.

¹²I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím.

¹³Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům.

¹⁴Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho.

¹⁵I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím.

¹⁶Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi.

¹⁷Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest.

¹⁸I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel.

¹⁹A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?

²⁰Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil.

²¹Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude.

²²Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy.

²³Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho.

²⁴I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest.

²⁵I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.

²⁶I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé?

²⁷Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti?

²⁸I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci.

²⁹My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest.

³⁰Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé.

³¹Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší.

³²Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného.

³³Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti.

³⁴Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven.

³⁵Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího?

³⁶Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho?

³⁷I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest.

³⁸A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu.

³⁹I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli.

⁴⁰I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme?

⁴¹Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.