3. Mojžišova 18

¹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²Mluv synům Izraelským a rci jim: Já jsem Hospodin Bůh váš.

³Vedlé skutků země Egyptské, v níž jste bydlili, nečiňte, ani podlé skutků země Kananejské, do kteréž já vás uvozuji, činiti budete, a v ustanoveních jejich nechoďte.

⁴Soudy mé čiňte a ustanovení mých ostříhejte, abyste chodili v nich: Já jsem Hospodin Bůh váš.

⁵Ostříhejte ustanovení mých a soudů mých. Člověk ten, kterýž by je činil, živ bude v nich: Já jsem Hospodin.

⁶Nižádný člověk k žádné přítelkyni krevní nepřistupuj k obnažení hanby její: Já jsem Hospodin.

⁷Hanby otce svého a matky své neodkryješ; matka tvá jest, neodkryješ hanby její.

⁸Hanby ženy otce svého neodkryješ; nebo hanba otce tvého jest.

⁹Hanby sestry své, dcery otce svého aneb dcery matky své, kteráž doma zplozena aneb vně zplozena jest, neodkryješ hanby jejich.

¹⁰Hanby vnučky své, buď po synu neb dceři své, neodkryješ; nebo hanba tvá jsou.

¹¹Hanby dcery manželky otce svého, kteráž jest zplozena od otce tvého, tvá sestra jest, neodkryješ hanby její.

¹²Hanby sestry otce svého neodkryješ; nebo krevní přítelkyně otce tvého jest.

¹³Hanby sestry matky své neodkryješ; nebo krevní přítelkyně matky tvé jest.

¹⁴Hanby bratra otce svého neodkryješ; k manželce jeho nevejdeš, stryna tvá jest.

¹⁵Hanby nevěsty své neodkryješ; manželka jest syna tvého, neodkryješ hanby její.

¹⁶Hanby manželky bratra svého neodkryješ; nebo hanba bratra tvého jest.

¹⁷Hanby ženy a dcery její neodkryješ. Vnučky její po synu neb po dceři její nepojmeš, abys odkryl hanbu její; nebo krevní jsou, a nešlechetnost jest.

¹⁸Nevezmeš sobě ženy k ženě první, abys ssoužil ji, odkrývaje hanbu její za života jejího.

¹⁹Také k ženě, když jest v své nemoci nečisté, nepřistoupíš, odkrývaje hanbu její.

²⁰S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ní.

²¹Nedopustíš, aby kdo z semene tvého proveden byl skrze oheň modly Moloch, abys nepoškvrnil jména Boha svého: Já jsem Hospodin.

²²Nebudeš obcovati s mužským pohlavím, scházeje se s ním jako s ženou; nebo ohavnost jest.

²³A s žádným hovadem nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ním; ani žena nepoddá se hovadu, aby s ním obývala; nebo mrzkost jest.

²⁴A protož nepoškvrňujtež se žádnou touto věcí; nebo těmito všemi věcmi poškvrnili se pohané, kteréž já vyvrhu od tváři vaší.

²⁵Nebo poškvrnila se země, a navštívím nepravost její na ní, a vyvrátí země obyvatele své.

²⁶Ale vy ostříhejte ustanovení mých a soudů mých, a nečiňte nižádných ohavností těchto, tak domácí jako příchozí, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.

²⁷(Nebo všecky ty ohavnosti činili lidé země té, kteříž byli před vámi, čímž poškvrněna jest země.)

²⁸Aby nevyvrátila vás země, proto že byste jí poškvrnili, jako vyvrátila národ, kterýž byl před vámi.

²⁹Nebo kdož by koli dopustil se některé ze všech ohavností těch: duše zajisté, kteréž by činily to, vyhlazeny budou z prostředku lidu svého.

³⁰Protož ostříhejte přikázání mých, abyste nečinili ničeho z obyčejů ohavných,kteříž činěni jsou před vámi, aniž sebe jimi poškvrňujte: Já jsem Hospodin Bůh váš.