Žalmy 102

¹Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

²(102:3) Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

³(102:4) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

⁴(102:5) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

⁵(102:6) Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

⁶(102:7) Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

⁷(102:8) Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

⁸(102:9) Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

⁹(102:10) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

¹⁰(102:11) Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

¹¹(102:12) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

¹²(102:13) Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

¹³(102:14) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

¹⁴(102:15) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

¹⁵(102:16) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

¹⁶(102:17) Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

¹⁷(102:18) Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

¹⁸(102:19) Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

¹⁹(102:20) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

²⁰(102:21) Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

²¹(102:22) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

²²(102:23) Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

²³(102:24) Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

²⁴(102:25) Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

²⁵(102:26) I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

²⁶(102:27) Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

²⁷(102:28) Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

²⁸(102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.